O mnohá pracovní místa nemají naši lidé vůbec zájem. A tak si firmy jezdí vybírat pracovníky do zahraničí samy. I když se jim prodraží.
Mnozí čeští dělníci se tak v práci „nedobrovolně“ učí anglická či ruská slovíčka, aby se s kolegou domluvili. „Se Slováky nebo Ukrajinci nebyl problém, s Filipínci jsme se domluvili jakž takž, hlavně jsme ukazovali, ale s Mongoly to prostě nešlo. Zírali na nás, nechápali, tak jim šéf psal aspoň stručné anglické příkazy,“ vypráví o spolupráci se zahraničními kolegy Jiří, který pracuje v jednom z brněnských logistických center.
Tipnete si, kdo vás vezl dnes ráno do práce? Maďar, Makedonec nebo Čech? V pražském dopravním podniku je každý pětadvacátý řidič ze zahraničí. Před deseti lety jich byla polovina. „Počet cizinců mezi řidiči v posledních letech vzrůstá. Zaměstnáváme řidiče zejména ze Slovenska, Ukrajiny, Polska, Ruska, Makedonie, Moldavska, Maďarska, Kazachstánu,“ vypočítává Aneta Řehková z Dopravního podniku hlavního města Prahy. Podobně jsou na tom i firmy z ostatních odvětví.
Tam, kde nechtějí nastoupit Češi, si vypomáhají náborem lidí ze zahraničí. Cizinci v Česku kopou kanály, uklízejí, staví domy, vyrábějí dětská hřiště i auta, pečují o děti i nemohoucí, učí, léčí nemocné a vymýšlejí online hry i roboty.